neděle 8. dubna 2012

Proč se 2012 nic nestane - V. část


Teorie konečného řešení lidské otázky

Vezměme to tak, že jste Velkým tvůrcem a vymyslíte člověka.
„Fajn bytost,“ řeknete si a poplácáte se po svých tvůrčích zádech, protože v poslední době jste se trochu zasekli u dvounohých humaniodů s ptačími hlavami a jedinou vaší invencí byla neustálá obměna velikosti na základě zvoleného zobanu. Náhlý závan inspirace a nápad s měkkými ústy nabízí dost prostoru pro fantazii a rozvíjení s tím spojených možností.
„Jojo,“ uchechtáváte se potměšile a v očích vám svítí nezbedné ohníčky, „to by mohlo být i na nějakou tu cenu.“
No a protože vaše inteligence, coby Velkého svů… tedy, tvůrce, je opravdu bezbřehá, na základě pouhých úst začnete daného humanoida zcela měnit.
„Pryč se sezením na vejcích!“ vykřiknete hrdinně a s pocitem rebela se pustíte do díla. „Živorodost! Ta teď bude hýbat pár eónů vesmírem!
Jenže,“ zarazíte se v rozletu. „budou inteligentní, samice musí být pro dostatečný vývoj plodu březí alespoň devět měsíců… Co budou tu dobu dělat, když nemusí být v hnízdě?“
Složitá otázka, ale žádné velké dílo se neobejde bez nesnází a dílčích neúspěchů. A tak se kroutíte ve vesmírné prázdnotě a hledáte co nejpříjemnější polohu, protože tahle otázka vás prostě tlačí, ať se již obrátíte nahoru či dolů, vpravo nebo i nalevo.
Ale pak, postupně, když celý projekt chcete zrušit a hrajete si s myšlenou znovuoživení zobáků, vám to dojde!
„Vždyť jsou zde ta ústa!“ vrátíte se ke kořenům.
A lidstvo dostane sex.
„Perfektní věcička, todlencto,“ plácáte se po zádech ještě více, když shrábnete v tomhle kosmickém roce všechny ceny tvůrčích talentů, počínaje objevem sezóny a konče oceněním nejvyšším v podobě zlatého rýče pro položení základního kamene.
Kdo by si byl pomyslel, že obyčejné živorodé plození nabídne takovou škálu využití.
„A co teprve ta procenta z merchandisingu a francheesy!“ chechtáte se s vynálezcem kůže, která je pro sex dost důležitá, na vesmírných Seychelách. Do konce svého nesmrtelného života máte celkem vystaráno.
Aspoň dokud nepřijde reklamace od Země, kde jste pokusně s lidmi začali, že ten zkurvený druh ji díky honbě za sexem a s ním souvisejícími potěšeními, brutálně devastuje.
„Ouha,“ pomyslíte si a v duchu proletíte množství prodaných práv na sex a s ním spojených zvětšených druhotných pohlavních znaků samců a samiček. Rozpomenete se rovněž na bujaré večírky ve svých rezidencích umístěných v nejluxusnějších částech vesmíru a je vám jasné, že pokud se tento problém nevyřeší, bude konec vašeho… Všeho.
Ostatně, kolega Kožen… s kůži(!) se zrovna taky zodpovídá z její citlivosti, neodolnosti a náchylnosti k chorobám.
V prvotní panice a zoufalství zaskočíte potajmu za Zemí a nabídnete jí, že by se tenhle zádrhel nenápadně zametl pod koberec.
„Vždyť jsou inteligentní, ne?“ nadhodíte, když se na to Země zrovna dvakrát vstřícně netváří. „Trochu je podusíme, oni se poučí a budou sekat dobrotu.“
Majitelka se trochu kroutí a vytáčí, ale protože přeci jenom to byl pilotní projekt a jisté komplikace byly předpokládatelné, nakonec souhlasí.
„Můžeme tomu říkat třeba Potopa,“ děláte to, co je vám vlastní – tvoříte.
„Pár jich necháme s dostatečným ponaučením,“ říkáte neochvějně po té, co si ověříte, že tvůrce paměti zatím žádné problémy nemá. Při tom zjišťujete, že i kolega kožený se z toho vysekal.
„Jojo, když se daří, tak se daří,“ připíjíte si znova na čestných místech u Centrálního slunce. Drobná přeháňka je pryč a zase svítá na lepší časy.
Jenže Země se po delší době ozve zase.
„Máme problém,“ zní její KFZ (krátká fotonová zpráva) a vy tušíte nejhorší. Trochu jste to očekávali, když tvůrce paměti nedávno zmizel, ale po příjezdu k Zemi zjišťujete, že ta si nechala - v dobré víře na změnu k lepšímu - přerůst problém přes hlavu.
„Centrálko poskákaná,“ zalomíte rukama a je vám jasné, že tentokrát to bude vážně bolet, protože teď už to jen tak spláchnout nepůjde.

Z jakého důvodu, by se ta úžasná a jedinečná vesmírná inteligence, nebo i jen planeta Země, která se celé ty eóny věků piplá s lidstvem, najednou rozhodla stisknout tlačítko restart pro lidský druh? Nebo by dokonce použila gumu a vymazala je z existence?
Jistě, provedla to už s dinosaury, ale ti zde existovali nepoměrně delší dobu. A ano, souhlasím, provádí to s mnohými živočišnými druhy. Jenže obvykle to dělá rychlostí sobě vlastní – dost pomalu. I těm dinosaurům to nějaký ten pátek trvalo a je dost pravděpodobné, že to zabralo delší čas, než jakou dobu zde pobývá lidstvo.
Že lidé Zemi škodí?
Jak? Devastují přírodu, ničí životní podmínky?
Kdyby se Země rozhodla pšouknout si z několika malých sopek najednou, tak do ovzduší vypustí takové množství nej(h)různorodějšího materiálu, že se to stane na krátkou dobu (než zemřou) dost tíživou existenční můrou pro všechny živé organismy ve všech koutech její vznešené kulatosti. Nikdo na Zemi nedokáže zničit životní podmínky na ní natolik dobře a efektivně jako samotná Země.
To si vážně myslíte, že po těch všech starostech by se nakonec vážně vrátili k zobákům a sezení na vejcích? To se vám tak moc ten sex nelíbí?!
         Vše má svůj účel a dinosauři spolu s vyhynulými druhy jej již očividně splnili. Lidstvo si teprve začíná uvědomovat své možnosti, svou sílu a s ní se pojící odpovědnost. Lidstvo jako celek prochází nejfrackovitější částí své puberty a Země jako dokonalá maminka, jej nechá si vyžrat všechno, co si chce spískat, aby se z toho poučilo do budoucna.