čtvrtek 19. července 2012

Jako vítr...



Láska je jako vítr.

***

Vítr nelze zahlédnout.

Nejde jej chytit. Když to zkusíme, třeba do krabice, tak po jejím otevření je v ní pouze vzduch. A ten není vítr…

Popsat lze pouze projevy větru a jeho následky.

Vítr nemá tvar, nemá barvu. Lze jej vysvětlit, jako vyrovnávání atmosférického tlaku (proč je ten tlak v nerovnováze…?).

Vítr může přinést oblaka a mraky, ale stejně tak je může - jako i mlhu bránící v rozhledu - rozehnat.

Vítr se může změnit v ničivou smršť či vichřici, ale také ve vlahý vánek v dusném parnu.

Někdy přinese krupobití a bouři, jindy zase potřebný déšť, aby zalil úrodu a naplnil studny či vysychající řeky.

Silný vítr láme stromy, ale na druhou stranu je od mládí ohýbá a tak zkouší jejich houževnatost a sílu kořenů.

Kam odchází vítr za odpočinkem? Co se s ním stane, když zmizí? A odkud se zase vezme?

Proč někdy fouká bez viditelného důvodu či účelu a jindy, když po něm všichni touží a je ho zapotřebí, jako by se po něm zem slehla?

Vítr nikdy nikdo nezahlédl, přesto tu je. Jeho projevy jsou zcela očividné…


***

Jenže láska… Láska totiž není vítr.