Láska je jako vítr.
***
Vítr nelze zahlédnout.
Nejde jej chytit. Když to
zkusíme, třeba do krabice, tak po jejím otevření je v ní pouze vzduch. A
ten není vítr…
Popsat lze pouze projevy větru a
jeho následky.
Vítr nemá tvar, nemá barvu. Lze
jej vysvětlit, jako vyrovnávání atmosférického tlaku (proč je ten tlak
v nerovnováze…?).
Vítr může přinést oblaka a mraky,
ale stejně tak je může - jako i mlhu bránící v rozhledu - rozehnat.
Vítr se může změnit
v ničivou smršť či vichřici, ale také ve vlahý vánek v dusném parnu.
Někdy přinese krupobití a bouři,
jindy zase potřebný déšť, aby zalil úrodu a naplnil studny či vysychající řeky.
Silný vítr láme stromy, ale na
druhou stranu je od mládí ohýbá a tak zkouší jejich houževnatost a sílu kořenů.
Kam odchází vítr za odpočinkem?
Co se s ním stane, když zmizí? A odkud se zase vezme?
Proč někdy fouká bez viditelného
důvodu či účelu a jindy, když po něm všichni touží a je ho zapotřebí, jako by
se po něm zem slehla?
Vítr nikdy nikdo nezahlédl,
přesto tu je. Jeho projevy jsou zcela očividné…
***
Jenže láska… Láska totiž není
vítr.
Žádné komentáře:
Okomentovat