čtvrtek 23. února 2012

Nabíjení

     Dneska se mi pro změnu zase stalo něco skvělého. A kdo by to byl řekl, že to bylo zase v práci! Vážně chápu, proč pořád zrovna něco tam... Možná, že jsem tam od rána do večera? Hmmm...
     Každopádně dnes to bylo hodně náročné po celý den, kdy jsem řešil tak tři věci najednou, každá potřebovala pořádné rozhodnutí a do toho jsem psal několik emailů zároveň (dnešní rekord je šest) a ještě zkoušel telefonovat. Byl jsem vážně na roztrhání, což jsou přesně ty situace, které musíte milovat, jinak byste to nedělali.
     Takže i když to zbožňuji, tak je to stále velmi vyčerpávající a kolem třetí odpoledně jsem cítil, jak je můj mozek už vyřízený. Jakákoliv energie, která tam měla být, už nebyla a já ji musel začít řádně cucat z jiných částí těla, ale vůbec to nešlo. A v takových chvílích je nejlepší to, že něco přijde. To se ostatně v životě stává často, že když nevíte kudy kam, ale spoléháte se plně na sebe, tak něco přijde z vnějšku.
     A mně přišel email s vtipy. Byly opravdu výborné, protože rozesmály i mne a najednou tu zase ta energie byla. Rozeslal jsem je pár lidem a jedna z nich mi na něj odpověděla a nakonec se z toho rozvinula vtipně flirtovací debata s jedním poučením na závěr:

Kamarádka:
"Ňu ňu ňu... Vy kluci máte dneska den plný emocí. To by mě zajímalo, co je to za fázi měsíce, že tohle máte, čumáčkové maličcí :-)

Já: "Každý má emoce. Jak jsem právě zjistil, tak dávají energii, takže každý je potřebuje."


Nutno podotknout, že není emoce, jako emoce.