Spravedlnost

Už nějakou dobu přemýšlím nad tím, proč lidé s ideály, s nějakým “vznešeným“ cílem a vysokými morálními hodnotami mají mnohdy složitý a těžký život, zatím co ti ostatní, kteří lžou, podvádějí, absolutně postrádají svědomí a všeobecně myslí pouze na sebe a svůj prospěch, kloužou po povrchu věcí a nic hlubokého je nezajímá, mají život celkem jednoduchý a mnohdy i spokojený. Vychází jim spousta věcí, užívají si života, nemají existenční problémy…

„Kde je ta spravedlnost?“ ptal jsem se sám sebe stále dokola. „Jak tedy funguje život? Jakými se řídí pravidly, že něco takového vůbec dopustí?“

Má vůbec cenu být poctivý, spravedlivý, ohleduplný, vstřícný, držet slovo, nelhat, obětovat se pro druhé, ustupovat, naslouchat, pečovat a starat se? Snažit se, pilně pracovat, dřít? Učit se, vzdělávat se, trénovat, zlepšovat se, zdokonalovat se? Nač být silným a zodpovědným?

Proč, když mnohdy dostaneme to samé co ti, co podvádějí, flákají se, lžou, jsou neschopní či se dokonce vůbec snažit nechtějí, nedrží slovo, jsou slabí?

Trápilo mne to hodně, protože mne samotného nenechá život/kosmos/Bůh – cokoliv co chcete – udělat něco jiného. Mohu sebou manipulovat, snažit se přizpůsobit či dokonce přímo deformovat své ideály, ale nakonec, po pár hodinách či dnech boje to vzdám. Nejde mi to. Nedokážu se vědomě zařadit do té druhé skupiny.

A jak bych kolikrát moc chtěl. Obdivuji lidi, kteří když padne, tak se z práce zvednou a prostě jdou, ať je práce hotová či ne. Obdivuji lidi, kteří něco jiným říkají a už dopředu ví, že to nebudou schopni dodržet, že to říkají jen proto, aby dotyčného nějak využili ke svému prospěchu. Obdivuji lidi, kteří dokáží ostatní zmanipulovat, aby z toho měli oni sami něco a ten druhý vůbec nic. Obdivuji takové lidi, protože jsou úspěšní, mají peníze, mnohdy moc, často mají více, než sami dokáží zužitkovat, ale přesto jim to nestačí.

Opravdu hodně jsem nad tím přemýšlel, až mi to došlo. Vysvětlení bylo tak prosté, až mi to vyrazilo dech.

V práci šéfuji lidem. Je jich na desítky, takže to není zrovna malý kolektiv a tak se v něm vyskytují lidé opravdu různorodého ražení. Mám tam dříče, flákače. Ty, co na to nemají, i ty, co mají na mnohem více. Stačilo mi pouze si uvědomit můj postoj k nim. Jak je sám řídím a sám vedu.

Když potřebuji něco důležitého udělat, nezadám to flákači, lenochovi nebo někomu bez dostatečných schopností. Když lidem něco vysvětluji, vím, že poctivci pozorně naslouchají a hltají každé slovo, které pak obrací ze všech stran, zda opravdu nepatří jim, zatím co podvodníci to zcela ignorují. To právě ti poctiví a pracovití dostávají „jobovky“, které potřebuji udělat. Taky dostávají za úkol řešit problémy a průsery, tahají horké brambory z ohně, za něž prakticky nikdy nemají zaplaceno.

Zato flákači, lenoši a méně obdaření, ti mají pořád stejnou práci, kterou aspoň průměrně zvládnou. Tedy, když ji zvládnou průměrně, tak jsem za to rád. Jsem šťastný, když nepodvádějí a neflikují práci, když se aspoň drží jakž takž toho, co je potřeba udělat. A i když jsem na ně hodný, abych je zbytečně neprovokovat, tak vždy najdou způsob, jak to ošidit. A když jsem na ně zlý, tak způsoby podvodu nacházejí mnohem rychleji.

Těch prvních je 20% a těch druhých 80%, ale ti první udělají 80% práce a ti druzí zbytek. Ale v tom platu tak markantní rozdíly nebývají.

A proč to ti první dělají? Protože mají vysoké morální hodnoty a osobní ideály, z nichž nechtějí slevit. Neumí to jinak.

A jedinou bonusovou hodnotu, když jim nemohu dát peníze, je slušné jednání, ochota vyjít vstříc v každé maličkosti a snaha je protlačit kdekoliv, kde si mohou vydělat, když zrovna vše funguje tak jak má. Ale přiznejme si to – málokdy to vydrží nějak dlouho.

Ale taky si uvědomme jednu věc – když dojde na lámání chleba, za kterého z těch lidí budu na oplátku já sám nastavovat krk a potit krev? Ze druhé skupiny to lidé asi nebudou…

Proč by život nepřistupoval k lidem úplně stejně?

Jsi schopný? Fajn, dostaneš ještě více práce.

Jsi ňouma a lajdák? Tak prosím zbytečně do ničeho moc nešťourej, ať to ještě nepokazíš! Ano! Vezmi si to autíčko a běž si hrát. … nezavazej!

Spravedlnost neexistuje. Život rozděluje dle schopností a potenciálu.